Význam svátků…
Jaro už je tu, jaro se vrátilo! Morana, Mařena, Smrtholka už nás nemá ve své moci (ač nás velmi nerada opouští a drží se své vlády zuby nehty). Něco končí a něco začíná. Neustálý koloběh v jasném řádu Života, v jeho pravidelném rytmu, ve kterém pluje celý Vesmír, ve kterém se pohybují planety, Měsíc, naše Matka Země, Matka Příroda ve čtyřech ročních obdobích. Rymus, ve kterém tepeme i my se svými životy, svými nádechy a výdechy a vším, co prožíváme.
Než se zrodí nové v nás s tímto jarem, pojďme zavzpomínat na podzim a zimu, protože vše se vším souvisí a je zde důležitá kontinuita. Zvu vás na malý výlet v čase zpět, i do dob dávných, do života našich předků, kteří také oslavovali.Tento malý výlet je hledání souvislostí mezi naším životem a tím, co se děje v Matce Přírodě, je pátráním po hlubším významu svátků a tradic, abychom si uvědomili, co a jak chceme předat svým krásným dětem…
—–
Podzimní rovnodennost
Je tu podzimní rovnodennost a keltský svátek Samhain, který je koncem období hojnosti,tepla a světla. Začíná být chladno a brzy se stmívá. V životech našich předků, kteří žili v souladu s přírodou, začíná období nejistoty. Přechod ze světla do tmy a z tepla do zimy nám paralelně připomíná, jak je to i v životě lidském. Vzpomínáme na své blízké, kteří už odešli z naší fyzické reality. V noci z 31.10. na 1.11. mizí hranice mezi světem živých a mrtvých a je možné být chvíli nakrátko pospolu. Tímto se nám každý rok znovu otevírá možnost porozjímat, odpustit a dořešit, co jsme nestihli. Zapalujeme svíčky, abychom teplem a světlem prozářili srdce všech.
Advent
Tímto začíná doba adventní, čas příprav na příchod-návrat-zrození životodárného Slunce, bez kterého bychom nemohli žít. Advent je dobou klidu, rukodělných domácích prací, rozjímání a půstu, kterým tlumíme své tělesné potřeby – jednak abychom šetřili svými zásobami a zimu přežili, a také abychom se mohli více věnovat svému nitru, pocitům, myšlenkám. V období adventu slavíme svátek Sv. Mikuláše, který v nás otevírá další velké téma. – Sv. Mikuláš je ochránce dětí a patron chudých, je ztělesněním štědrosti a soucitu, doprovázen andělem a čertem – symboly dobra a zla v každém z nás – vnitřní anděl a vnitřní čert – vyhrává ten, kterého živíme (dva vlci, kteří se perou, vyhrává ten, kterého krmíme.) Jak to vlastně máme?
Zimní slunovrat, Vánoce
Zimní slunovrat je tu – tak dlouho očekávané Slunce se začíná vracet. Tato významná událost je v křesťanství symbolizována narozením děťátka, Ježíška. (Pozn. Skutečné datum narození Ježíše není známo.) Stavíme jesličky pro narozené děťátko, naše sluníčko. Jesličky, ve kterých je místo pro všechny bytosti na zemi – lidi i zvířata, a které jsou symbolem rodiny a uvědomění, že jsme všichni jedna velká rodina, že Matka Země živí všechny a že Slunce svítí pro všechny, bez rozdílu. Toto uvědomění nás vede k otvírání svých srdcí Lásce bez podmínek, naše štědrost vrcholí, naše náruč je otevřená k srdečným objetím všech. A o tom jsou Vánoce.
Nový rok
Nový rok a leden – měsíc ticha, ledu, sněhu. Na všechno nové, co přinese nový rok, čekáme a se zatajeným dechem věštíme. V noci pozorujeme jasnou zimní oblohu a Tři Krále – tři hvězdy souhvězdí Orionu a na východě nejjasnější hvězdu Sírius. A jsou tu Hromnice a s nimi keltský svátek Imbolc – svátek světla na počest bohyně Brigit, která byla symbolem ženského principu, ochránkyně života, bohyně-matka. Imbolc je svátek přechodu mezi světlem počatým za zimního slunovratu a jeho prvními projevy v přírodě na jaře. Říkáme, že je Matka Země těhotná – posvátné světlo míří do jejího lůna, ve kterém je schován prozatím neprojevený život přírody.
Masopust
Po Třech Králích začíná masopustní období, které vrcholí popeleční středou. Masopust je radost z přečkané těžké zimy, bujaré hodování z posledních zásob, očekávání brzkého příchodu jara a probouzení nových sil v přírodě i v sobě. Karnevalové masky, které si vyrábíme a nasazujeme na svůj obličej, nám dovolují uvolnit se, vypustit, jakkoli vyjádřit a nechat odejít to temné či dosud skryté či potlačené v nás – to, co bylo objeveno v našem nitru při rozjímání v době adventní.
Ven s tím! Pouštím to Teď! Maska nám třeba také dává příležitost být na chvíli někým jiným, vystoupit ze svého ega a zasmát se sám sobě… Každopádně se otvíráme novému životu – stejně jako Matka Příroda, která se už pomalu chystá rodit.
Velikonoce, svátky jara, nového života
Po Popeleční středě začíná masa-půst, tj. 40-denní postní doba do Velikonoc. Tato doba byla pro naše předky velmi těžká. Nezbývalo jim vlastně nic jiného, než se postit a prosit o brzký příchod jara. Vynášení Morany, Mařeny, smrt holky a jarní rovnodennost, keltský svátek Ostara. Prosíme živly jako oheň či vodu, aby si vzalo Moranu, symbol zimy. Už nechceme být v její moci! Ale ona se jen tak nevzdává… – stejně tak je pro každého z nás těžké nechat v sobě umřít či odejít to, co odejít má. Matka Příroda rodí – přechodná fáze v první době porodní je ta nejtěžší. Smrt něčeho starého, absolutní důvěra v Život a vyšší vedení, porod nového. Samice jsou v březnu březí či rodí svá mláďátka, vítáme posly jara, zpěv ptáků, kvetoucí rostlinky, novou zeleň, jarní vůně, věnujeme se očistě (třetí doba porodní) a slavíme Velikonoce – Velké noce. Symboly našich předků o Velkých nocích nám jasně napovídají, že jde o svátky plodnosti a plození. Velikonoční pondělí – též červené pondělí, dívky s vajíčky, chlapci s pletenými pomlázkami z čerstvých zelených prutů… Velikonoce jsou navíc svátky pohyblivé a řídí se (překvapivě?) podle měsíční fáze – první úplněk po jarní rovnodennosti. Význam úplňku v lunárním cyklu ženy je znám. Dá se říci, že toto vše jemně napovídá, jak tento jarní svátek slavit. 😉 A když se zadaří, tak můžeme v době vánočních svátků vítat nové sluníčko. A když se nezadaří, počkáme si na keltský svátek Beltine a první májovou noc. (Pozn.: Velikonoce jsou samozřejmě významné svátky křesťanské, neb je historicky doloženo, že Ježíš přišel do Jeruzaléma o židovských svátcích Pesach. Zda skutečně skonal na kříži je na posouzení každého z nás. V každém případě na svém příběhu také ukazuje onen symbol smrti a znovuzrození). A jsme zase zpátky – na jaře. Můžeme využít té silné, jarní, život tvořící energie a nechat v sobě růst něco nového, krásného, cokoli, co chceme. Můžeme to dělat každé jaro, rok co rok, celý život, po věky věků, stejně jako naše Matka Země.
—
O dalších svátcích, které slavíme od dubna do září, si napíšeme zase jindy. Nechť je tento článek inspirací k hlubšímu hledání významu svátků, k pozorování, co se děje v přírodě I uvnitř nás v průběhu roku. Sama Matka Příroda je nám nekonečnou inspirací. Nechť se poznání každého z nás propojí s pochopením naší duše, života našich předků, přírodou a Matkou Zemí.
Vlaďka Nitrová
Pozn.: Zatímco jsem psala tento příspěvek, Kytička se nazdobila a hrála si u ohně na koncovku a zpívala – jako by věděla, co čem píšu.
